Housenka
Délka předního křídla: 23-31 mm
Areál. Palearktický. Sever Pyrenejského poloostrova, jih Velké Británie, západní, střední a východní Evropa, Pobaltí, hory Apeninského a Balkánského poloostrova a dále v celém mírném pásu po Dálný východ a Japonsko.
Biotopová vazba. Okraje a světliny listnatých lesů od nížin do podhůří, podél cest a vodotečí.
Živná rostlina housenek. Více druhů zimolezů, především zimolez obecný ( Lonicera xylosteum ).
Vývoj. Jednogenerační (červen – začátek srpna). Vajíčka kladena jednotlivě, samice pro kladení preferují osluněné keře do výšky ca 2 m, vzácněji vyšší. Housenka žije solitérně. Nejprve vyžírá pletivo mezi žilkami listů, pak žere od koncové části listu a na podzim si buduje hibernakulum ze svinutého lístku zimolezu, ve kterém přezimuje. Zjara obnovuje žír.
Chování. Druh může být lokálně velmi početný, populace jsou spíše otevřené. Na vhodných místech (osluněné prostory poblíž porostů živných rostlin) lze pozorovat desítky kusů, usedajících na rozbahněné lesní cesty. Samci vyčkávají na samice na osluněných koncích větví vyšších keřů. Hlavní potravou imág je medovice mšic, vzácněji vyhledávají i květy (zvláště samice).
Podobné druhy v ČR. V současnosti žádné.
Rozšíření v ČR. V minulosti roztroušeně rozšířený v teplých pahorkatinách po celém území. V současnosti především ve středních (Karlštejnsko, Křivoklátsko, Podbrdí, Povltaví aj.) a jižních Čechách (Kaplicko, Českobudějovicko a Novohradské hory). Na západě, severu a východě Čech vymizel z většiny lokalit – udržel se na několika místech Českého středohoří, v okolí Kadaně a v Podorličí. Na Moravě rozšířenější – více lokalit v Bílých Karpatech, Vizovických vrších, Moravském krasu a Nízkém Jeseníku. V posledních 5 letech se druh v některých regionech šíří.
Ohrožení a ochrana. Ohrožený, v ČR legislativně chráněný. Přestože dosud místy přežívají silné populace, v řadě oblastí ustupuje se zarůstáním osluněných světlin a převáděním lesů na stejnověké kultury. Pro jeho ochranu je třeba udržovat systém lesních světlin a průseků, ponechávat široké lemy podél lesních cest a znovu zavádět pařeziny; nepřípustná je přeměna na smrkové či borové monokultury. Místy by druhu mohlo škodit i přezvěření.
Délka předního křídla: 23-31 mm
Areál. Palearktický. Sever Pyrenejského poloostrova, jih Velké Británie, západní, střední a východní Evropa, Pobaltí, hory Apeninského a Balkánského poloostrova a dále v celém mírném pásu po Dálný východ a Japonsko.
Biotopová vazba. Okraje a světliny listnatých lesů od nížin do podhůří, podél cest a vodotečí.
Živná rostlina housenek. Více druhů zimolezů, především zimolez obecný ( Lonicera xylosteum ).
Vývoj. Jednogenerační (červen – začátek srpna). Vajíčka kladena jednotlivě, samice pro kladení preferují osluněné keře do výšky ca 2 m, vzácněji vyšší. Housenka žije solitérně. Nejprve vyžírá pletivo mezi žilkami listů, pak žere od koncové části listu a na podzim si buduje hibernakulum ze svinutého lístku zimolezu, ve kterém přezimuje. Zjara obnovuje žír.
Chování. Druh může být lokálně velmi početný, populace jsou spíše otevřené. Na vhodných místech (osluněné prostory poblíž porostů živných rostlin) lze pozorovat desítky kusů, usedajících na rozbahněné lesní cesty. Samci vyčkávají na samice na osluněných koncích větví vyšších keřů. Hlavní potravou imág je medovice mšic, vzácněji vyhledávají i květy (zvláště samice).
Podobné druhy v ČR. V současnosti žádné.
Rozšíření v ČR. V minulosti roztroušeně rozšířený v teplých pahorkatinách po celém území. V současnosti především ve středních (Karlštejnsko, Křivoklátsko, Podbrdí, Povltaví aj.) a jižních Čechách (Kaplicko, Českobudějovicko a Novohradské hory). Na západě, severu a východě Čech vymizel z většiny lokalit – udržel se na několika místech Českého středohoří, v okolí Kadaně a v Podorličí. Na Moravě rozšířenější – více lokalit v Bílých Karpatech, Vizovických vrších, Moravském krasu a Nízkém Jeseníku. V posledních 5 letech se druh v některých regionech šíří.
Ohrožení a ochrana. Ohrožený, v ČR legislativně chráněný. Přestože dosud místy přežívají silné populace, v řadě oblastí ustupuje se zarůstáním osluněných světlin a převáděním lesů na stejnověké kultury. Pro jeho ochranu je třeba udržovat systém lesních světlin a průseků, ponechávat široké lemy podél lesních cest a znovu zavádět pařeziny; nepřípustná je přeměna na smrkové či borové monokultury. Místy by druhu mohlo škodit i přezvěření.
Na první fotce máte samici batolce duhového a ne bělopáska
OdpovědětVymazat