neděle 7. června 2009

Perleťovec velký

Samice






Samec




Perleťovec velký je u nás ještě hodně rozšířen a to hlavně v podhůří. Avšak z některých oblastí už postupně mizí. Nejraději má rozhraní lesních a lučních biotopů - okraje lesů, lesní světliny, paseky, lesní cesty a lesní louky, vlhké rašelinné a křovinaté louky, dále křovinaté lesostepi, zarůstající lomy atp.

Vytváří pouze jednu generaci, která žije od konce května do srpna. Samice klade černohnědá vajíčka s jemnou skulpturou (18 žebírek) jednotlivě pod a mezi prosty různých druhů violek. Např. violka srstnatá (Viola hirta), violka Rivinova (Viola riviniana), violka bahenní (Viola palustris). Housenky se líhnou na podzim a hned přezimují. Na jaře jsou velmi aktivní a za slunného počasí požírají živné rostliny. Housenka je černá se dvěma bílými podélnými pruhy na hřbetě. Na svém těle má trnité rozvětvené výrůstky. Kuklí se v lehkém zápředku z listů živné, případně i jiné blízké rostliny. Kukla je tmavě hnědá.

Samci vyhledávají samice aktivním patrolováním na velkém území. Samice létá nenápadně nízko nad porostem. Let střídá se sáním a sluněním. Imága se často shromažďují na pcháčích, bodlácích apod. Perleťovec velký má otevřené populace zabírající velká území. Dospělci létají lépe, než jiné druhy perleťovců, nejsou výjimkou přelety dlouhé přes pět kilometrů. Jednici žijící v horách jsou obvykle tmavší než jedinci z nížin. Černá kresba na křídlech u nich zabírá větší plochu.

Zatím není ohrožen. Na svých lokalitách se "drží" mnohem lépe než jiné druhy příbuzných perleťovců. V tom mu pomáhá větší mobilita a také jeho menší náročnost na výběr biotopu.

Vystavil v Žádné komentáře:

Perleťovec prostřední

Sameček




Samička




Délka předního křídla: 24-30 mm
Areál. Palearktický. Od severozápadní Afriky přes většinu Evropy a temperátní Asii po Japonsko.
Biotopová vazba. Typický druh raně sukcesních biotopů v lesních oblastech. Vázán na světlé a slunné lokality “pasekového” či “lesostepního” charakteru, jako paseky ve světlých hájích, železniční náspy, skalnaté výchozy a písčiny, opuštěné i činné lomy, lesní požářiště, parkovou krajinu s četnými ekotony les-louka či les-step, disturbované plochy ve vojenských prostorech.
Živná rostlina housenek. Violka psí ( Viola canina ), v. srstnatá ( Viola hirta ), v. vonná ( V. odorata ) a v. Rivinova ( V. riviniana ).
Vývoj. Jednogenerační (konec červen – srpen). Vajíčka kladena do blízkosti živných rostlin, vždy na místa s velmi teplým mikroklimatem: na větvičky, kameny, nebo suché byliny. Přestože před hibernací je ve vajíčku plně vyspělá larva, líhne se obvykle až po přezimování. Larva nepožírá vaječný chorion, ale nejprve najde semenáček violky, který požírá od děložních lístků. Střídá žír s vyhříváním na přímém slunci a nemá-li tuto možnost, umírá. Kuklí se ve volném “stanovém” zápředku.
Chování. Samci patrolují, páření probíhá v dopoledních hodinách na keřích nebo ve vegetaci, obě pohlaví nocují vysoko v korunách stromů. Místní kolonie nebývají početné, jsou relativně sedentární, ale imága mohou přelétávat i na větší vzdálenosti (několik km) a tak “stopovat” vhodné raně sukcesní biotopy.
Podobné druhy v ČR. Perleťovec maceškový ( Argynnis niobe ), p. velký ( A. aglaja ).
Rozšíření v ČR. Přestože je druh dosud poměrně rozšířen, zaznamenal od 80. let 20. století značný ústup. Podle historických údajů byl prakticky všudypřítomný v lesnatých oblastech nížin a pahorkatin, nyní je hojnější jen v několika málo oblastech (Český kras, Doupovské hory, vojenský výcvikový prostor Boletice a Bílé Karpaty). V posledních letech se však motýl opět začíná vracet do mnoha oblastí státu.
Ohrožení a ochrana. Ohrožený. Jak vyplývá z bionomických poznatků, perleťovec prostřední má specifické nároky na strukturu biotopu: vyžaduje místa s velmi teplým mikroklimatem pro vývoj larev vedle stromové vegetace pro nocování imág. To tradičně splňovaly extenzivní pastviny, výmladkové lesní porosty s výstavky, pařeziny, lesní požářiště atd. Taková stanoviště dnes v krajině prakticky neexistují, vyjma některých vojenských prostorů (kde na tzv. dopadových plochách je zajištěn managament podobný výše zmíněným stanovištím), nebo výslunných zářezů silnic či předpolí některých lomů, kde byl odstraněn lesní porost a je blokována sukcese. Ochrana nebude možná bez vytvoření permanentních raně sukcesních ploch ve vhodných lesních porostech (zvl. vybrané rezervace v dubohabrových lesích), a to na relativně velkých plochách. Nutným opatřením je obnova výmladkového hospodářství, případně obnova lesní pastvy či řízené požáry. Na lesostepních lokalitách je nutné obnovit extenzivní pastvu. Slibnou možnost nabízí i cílený management v těžebních prostorech, při okrajích dálnic a na železničních náspech.
Vystavil v Žádné komentáře:

sobota 6. června 2009

Babočka vrbová

Samec



Velikost

54–62 mm

Ekologie

Vzácný druh, který se vyskytuje velmi ojediněle na Slovensku (především na východním Slovensku), kde v posledních letech nálezů přibývá. Od poloviny 20. století je považován na území Čech a Moravy za vyhynulý, v současnosti je na východní Moravě považován za vzácného migranta.
Vystavil v Žádné komentáře:

Babočka bílé L

Samec


Velikost

58–70 mm

Ekologie

Tento druh je od 60. let 20. století považován na území Čech a Moravy za vyhynulý.

Zajímavosti

V dubnu 2005 ojedinělý nález jednoho samečka na západním Slovensku, druh nebyl na Slovensku pozorován po několik desetiletí.
Vystavil v Žádné komentáře:

Babočka jilmová

Samice



Samec




Kukla



Housenka



Délka předního křídla: 26-33 mm
Areál. Západopalearktický. Severní Afrika, jižní, západní a střední Evropa, nejjižnější Skandinávie, Turecko, evropské Rusko, Střední Asie až do Himalájí. Vymřel ve Velké Británii.
Biotopová vazba. Lesní světliny a okraje, lemy lesních cest, nivy řek a potoků od nížin do hor. Zalétává i do zahrad a sadů.
Živná rostlina housenek. Dřeviny čeledí Ulmaceae, Salicaceae a Rosaceae. U nás především na jilmech ( Ulmus spp.) a vrbách ( Salix spp.).
Vývoj. Jednogenerační (červenec – hibernace – květen), celoroční výskyt. Samice kladou shluky vajíček na listy živných rostlin, především na menší a osluněné keře. Housenky jsou gregarické, tmavě zbarvené s načervenalými podélnými pruhy, na hlavě nemají růžky. Imága dosáhnou pohlavní dospělosti až po zimní diapauze, páří se zjara.
Chování. Solitérně žijící druh s otevřenými populacemi. Částečný migrant. Samci zaujímají vyčkávací párovací strategii (tzv. “perching”).
Podobné druhy v ČR. Babočka vrbová ( Nymphalis xanthomelas ), b. kopřivová ( Aglais urticae ).
Rozšíření v ČR. Relativně rozšířený druh, nikde však není hojný. Početnost navíc značně kolísá, v některých letech vysloveně vzácný druh. Obdobné fluktuace početnosti jsou známy i z jiných evropských zemí.
Ohrožení a ochrana. Druh není bezprostředně ohrožen, ačkoli chybí přesné znalosti o populačních trendech. Nelze vyloučit, že k přechodnému poklesu početnosti přispělo kácení jilmů pod záminkou tracheomykózy. Při absenci důkladného monitoringu se však jedná o pouhou spekulaci. Ochraně motýla může prospět zachování přirozené skladby dřevin (s podílem jilmů a vrb) v lužních lesích, břehových porostech, ochrana pestrých lesních lemů atd.
Vystavil v Žádné komentáře:

Bělopásek hrachový

Samec




Samice
Vystavil v Žádné komentáře:

Bělopásek topolový

Samec



Samice



Délka předního křídla: 34-45 mm
Areál. Eurosibiřský druh. Od Francie, severní Itálie, přes střední Evropu, jih Skandinávie, balkánská pohoří, evropské Rusko, Sibiř, Střední Asii po Japonsko.
Biotopová vazba. Preferuje lesnatá údolí podél vodotečí, kde je častý na lesních světlinách, průsecích a podél lesních cest.
Živná rostlina housenek. Především topol osika ( Populus tremula ) a t. černý ( P. nigra ).
Vývoj. Jednogenerační (konec května – červenec), vajíčka jsou kladena jednotlivě, většinou na špičky listů. Housenky žijí solitérně na mladých živných rostlinách (vysokých do ca 3 m) a to vždy v ekotonu. Na střední žilce listu si upředou polštářek a žír zahajují u špičky listu, po ožrání se stěhují dále na řapík. Na podzim se ukrývají ve svinutém zapředeném listu (hibernakulum), ve kterém přezimují. Kukla bývá připevněna za kremaster na líci jediného listu, který se okolo ní může částečně svinout.
Chování. Málo studované. Otevřená struktura populací, imága jsou rozptýlena po krajině a žijí solitérně. V ranních hodinách (od okamžiku dostatečného prohřátí do ca 11 hodin) motýli sají vlhkost i ve větším počtu na cestách či na zapáchajících substrátech (výkaly či mršiny živočichů). Přes poledne se imága zdržují v korunách stromů, v odpoledních hodinách (pozorováno ca od 15. do 17. hodiny) mohou opět sestupovat a sát na zemi. V místech s větší hustotou dospělců je možné pozorovat teritoriální chování.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Celoplošně rozšířen, v příhraničních pohořích nebo např. na Třeboňsku je lokálně i hojný. Vystupuje i vysoko do hor (v Hrubém Jeseníku 1350 m n. m.). Naopak chybí v intenzivně obhospodařovaných nížinách (např. agrocenózy jihomoravských úvalů).
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen. V ČR legislativně chráněný. Místy jej ohrožuje likvidace tzv. plevelných dřevin a především přeměna lesů na stinné smrkové monokultury.

Vystavil v Žádné komentáře:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)