Bělopásek topolový

Samec

Samice



Délka předního křídla: 34-45 mm
Areál. Eurosibiřský druh. Od Francie, severní Itálie, přes střední Evropu, jih Skandinávie, balkánská pohoří, evropské Rusko, Sibiř, Střední Asii po Japonsko.
Biotopová vazba. Preferuje lesnatá údolí podél vodotečí, kde je častý na lesních světlinách, průsecích a podél lesních cest.
Živná rostlina housenek. Především topol osika ( Populus tremula ) a t. černý ( P. nigra ).
Vývoj. Jednogenerační (konec května – červenec), vajíčka jsou kladena jednotlivě, většinou na špičky listů. Housenky žijí solitérně na mladých živných rostlinách (vysokých do ca 3 m) a to vždy v ekotonu. Na střední žilce listu si upředou polštářek a žír zahajují u špičky listu, po ožrání se stěhují dále na řapík. Na podzim se ukrývají ve svinutém zapředeném listu (hibernakulum), ve kterém přezimují. Kukla bývá připevněna za kremaster na líci jediného listu, který se okolo ní může částečně svinout.
Chování. Málo studované. Otevřená struktura populací, imága jsou rozptýlena po krajině a žijí solitérně. V ranních hodinách (od okamžiku dostatečného prohřátí do ca 11 hodin) motýli sají vlhkost i ve větším počtu na cestách či na zapáchajících substrátech (výkaly či mršiny živočichů). Přes poledne se imága zdržují v korunách stromů, v odpoledních hodinách (pozorováno ca od 15. do 17. hodiny) mohou opět sestupovat a sát na zemi. V místech s větší hustotou dospělců je možné pozorovat teritoriální chování.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Celoplošně rozšířen, v příhraničních pohořích nebo např. na Třeboňsku je lokálně i hojný. Vystupuje i vysoko do hor (v Hrubém Jeseníku 1350 m n. m.). Naopak chybí v intenzivně obhospodařovaných nížinách (např. agrocenózy jihomoravských úvalů).
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen. V ČR legislativně chráněný. Místy jej ohrožuje likvidace tzv. plevelných dřevin a především přeměna lesů na stinné smrkové monokultury.