sobota 6. června 2009

Babočka síťkovaná

Kukla



Samice letní varianty



Samec letní varianty



Samec jarní varianty



Samice při kladení vajíček na kopřivu



Tmavá varianta



Světlá varianta



Housenka



Samice jarní arianty


Babočka síťkovaná (Araschnia levana) je denní motýl z čeledi babočkovitých, nejmenší babočka v ČR.


Vzhled

Velmi zajímavá je zvláště kvůli nápadným sezónním proměnám , takže v dřívějších dobách byla každá forma považována za jiný druh! Proměny babočky jsou závislé na ekdysteroidních hormonech, jejichž uvolňování je dáno délkou dne.

  • Jarní forma líhnoucí se z přezimujících kukel je rezavě červená s bílými (zažloutlými) a černými poli. Je vývojově původní.
  • Letní forma je převážně černá s bílými poli a políčky se zbytky rezavého zbarvení.

Obě generace mají na spodní straně křídel bílou síťku.

Rozšíření

Babočka síťkovaná je rozšířená po celém území Eurasie. V minulosti byla v některých obdobích velmi vzácná, dnes je to běžný denní motýl, vyskytující se od nížin až po hory (tam pouze občas chybí druhá forma).

Způsob života



Tento motýl se většinou sdružuje do skupinek. Živí se nektarem. Vajíčka klade většinou na kopřivy a to atypicky na spodní stranu listu, kde pak žije i housenka. Ty žijí nejprve pospolitě a později se zdržují osamoceně rozptýleny po rostlině. Housenky jsou zbarveny tmavě hnědě a na hřbetě mají tmavé trny.



Jarní forma

Velikost

28–40 mm

Ekologie

Jarní forma s převažujícím oranžovým zbarvením, která se vyskytuje u motýlů 1. generace od první poloviny dubna do poloviny června, ve vyšších polohách do konce června. Motýli jarní generace jsou o trochu menší než motýli letní generace, samičky jarní generace mají na křídlech více oranžové barvy než samečci.



Letní forma

Velikost:
28-40 mm

Ekologie:
Letní černá forma s bílým pruhem, která je v průměru až třikrát početnější než jarní forma.K formě prorsa se řadí i motýli s jedním až třemi slabšími oranžovými pruhy podél okraje křídel.Ve většině případů jde o druhou generaci, která se na většině území ČR obvykle vyskytuje od konce června do poloviny srpna.



















pátek 5. června 2009

Babočka paví oko

Kukla



Housenka



Samec



Samice

Čeleď: Nymphalidae - babočkovití
Status: běžný druh

Popis: Rozpětí křídel 60-64 mm, rub zbarven do černo hněda, líc hnědo-červený se čtyřmi skvrnami ve tvaru očí. Skvrny jsou kombinací několika barev a to především černou, červenou, žlutou a modrou. Housenky sytě černé s bílými skvrnkami a černými výrustky.

Rozšíření: Palearkt. Celá Evropa až do Turecka, mírný pás Asie až po Japonsko. Chybí jen v nejsevernějších oblastech Evropy, na Krétě a v severní Africe.

V ČR patří zcela jistě k nejznámějším a nejhojnějším motýlům. Vyskytuje se hojně od nížin do hor.

Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme od března až do pozdního léta. Vyskytuje se na nejrůznějších biotopech od světlých lesů přes louky až po zahrady. U nás má dvě generace, které se v létě navzájem překrývají. Samičky kladou vajíčka na spodní stranu živných rostlin a to především kopřivy dvoudomé a chmelu otáčivého. Housenky žijí pospolitě, na jedné rostlině můžeme nalézt desítky jedinců. Motýli často zimují na půdách, v puklinách nebo na jiných chráněných místech.


Babočka osiková

Kukla



Samice



Samec



Housenka


Čeleď: Nymphalidae - babočkovití
Status: běžný druh

Popis: Rozpětí křídel 65-80 mm. Svrchní strana křídel je tmavě hnědá s modrými tečkami. Na okrajích křídel je typický bělo-žlutý lem. Spodní strana křídel je tmavě šedá. Babočka osiková je nezaměnitelným druhem. Dospělá housenka černá s nápadnými trny a drobným bílým ochlupením. S červenými skvrnami na hřbetě a červenými končetinami.

Rozšíření: V celé Evropě (chybí v jižním Španělsku, vzácně zalétá do Velké Británie), mírný pás Asie a severní Ameriky.

V ČR po celém území od nížin do hor.

Biologie a ekologie: Dospělci od března do srpna často v biotopech, jako jsou okraje lesů, lesní světliny nebo břehy řek. Často se zdržují v korunách stromů a na zem slétávají jen za potravou, hojně k nalezení na kvasícím ovoci. Samci si vytvářejí teritoria, která brání před ostatními samečky. Samičky kladou vajíčka na břízy (Betula), topoly (Populus), vrby (Salix) a vzácně i na jiné dřeviny. Babočka osiková má jednu generaci za rok. Dospělci často zimují na půdách, v dutinách stromů nebo podobných místech. V průběhu zimování žlutý lem křídel bledne až na bílou.


Babočka kopřivová

Spodní strana křídel



Kukla krátce před vylíhnutím



Starší housenky jsou samotářské



Mladé housenky žijí ve skupinách




Samička



Samec


Babočka kopřivová je druh motýla z rodu baboček, patřících do čeledi babočkovitých . Svoje druhové jméno dostal podle živné rostliny housenek – kopřivy dvoudomé.

Jde o jednoho z nejhojnějších motýlů, který se vyskytuje v celé Evropě, přes Rusko, Asii po Japonsko, od nížin až po vysoké hory. Létá od března do října.Není vázaný na žádný konkrétní typ stanoviště a tak jej lze nalézt v zahradách a parcích, na okrajích lesů a luk, v příbřežní vegetaci, vzácní nebývají ani ve velkých městech.

Nepatří mezi velké motýly, protože délka předních křídel je 22 až 30 mm. Křídla mají typickou oranžovo-červenou barvu s černými skvrnami, především na okraji předních křídel. Dolní okraje křídel jsou lemovány modrými skvrnami na černém pozadí. Od podobné babočky jilmové se liší bílou skvrnou na předním okraji křídel u jejich špičky, což umožňuje jejich snadné vzájemné rozlišení.




Popis

Jako všichni ostatní motýli prochází babočka kopřivová dokonalou proměnou. Jeho životní cyklus má čtyři stádia, během kterých se jedinec vyvíjí od vajíčka až po motýla. Prvním stádiem je vajíčko, druhým larva (v případě motýlů housenka), třetím kukla a posledním dospělec neboli imago. Vzhledově se všechna tato stádia výrazně liší.

Vajíčko

Babočka kopřivová klade soudečkovitá vajíčka ve skupinách na spodní stranu listu hostitelské rostliny, kterou je kopřiva dvoudomá.Vajíčka jsou tmavě zelená s osmi světlejšími žebry.

Housenka

Z vajíčka se vylíhne housenka, která dosáhne délky přibližně 3,5 cm. Její tělo je pokryto kratšími trny, které mají odradit případné predátory před jejím pozřením. Povrch housenky má tmavě černozelenou barvu s podélnými žlutými pruhy na stranách a na hřbetě. V období před zakuklením žijí housenky v horních částech kopřiv v malých skupinách nebo samy, v období prvního instaru se zdržují ve společných hnízdech. Kromě ochrany jim to umožňuje i vývoj za relativně nízkých teplot. Následně se housenka zakukluje. Během této doby dochází k vývoji motýla.





Dospělec

Dospělý motýl je veliký 40 – 50 mm, délka předních křídel je 22 – 25 mm (některé zdroje uvádějí až 30 mm). Babočka má nápadně oranžovo-červená křídla a tmavé tělo. Na křídlech má několik poměrně velkých černých skvrn, většinou u horního kraje předního páru křídel. Křídla jsou na dolním okraji lemována řadou modrých skvrn na černém pozadí. Mezi poslední černou skvrnou a špičkou předního křídla je výrazná bílá skvrna.

Spodní strana křídel je šedohnědá, ostře rozdělená mezi světlou vnitřní a tmavší vnější část. Okraje křídel má mírně zubaté. Samci jsou menší než samice a mají štíhlejší křídla.

Babočka bodláková

Housenka



Samice



Samec



Délka předního křídla: 27-31 mm
Areál. Kosmopolitní druh. Celá Evropa, Asie, Afrika, Severní Amerika.
Biotopová vazba. Prakticky všudypřítomný druh, preferuje však nelesní biotopy od nížin do hor (v době tahu pozorováno množství jedinců i v nejvyšších polohách alpínského stupně – Praděd 1492 m n. m.).
Živná rostlina housenek. Polyfág. Řada druhů z čeledí Urticaceae, Asteraceae, Malvaceae, Convolvulaceae, Boraginaceae, Verbenaceae a Fabaceae. V ČR především na bodlácích ( Carduus spp.) a pcháčích ( Cirsium spp.).
Vývoj. Vícegenerační. Na jaře k nám přilétají motýli z jihu, u nás jedna až několik generací, na podzim se část imág opět vrací do Středomoří. Samice kladou vajíčka jednotlivě na vrcholky živných rostlin, housenky žijí jednotlivě.
Chování. Solitérně žijící druh, známý svými dálkovými migracemi. Zde je otázkou, jak se při migraci motýli orientují, neboť na jaře směřují na sever a na podzim zase na jih. V závislosti na počasí v jižnějších krajích populace ve střední a severní Evropě značně fluktuují. Samci zaujímají vyčkávací párovací strategii (tzv. ”perching”). Někdy lze pozorovat agregace samců na vyvýšených místech v krajině, tzv. “hilltopping”. Modelový druh pro mnohé fyziologické práce.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Všude rozšířený a hojný migrant.
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen.

Babočka bílé c

Samec



Samec



Kukla




Housenka





Polygonia c-album (Linnaeus, 1758) - babočka bílé c
Čeleď: Nymphalidae - babočkovití
Status: běžný druh

Popis: Rozpětí křídel 46-50 mm, zbarvení oranžové s černými skvrnami. Křídla jsou na okrajích hluboce vykrajovaná. Spodní strana křídel je šedo-hnědě zbarvena a na zadních křídlech můžeme vidět skvrnu ve tvaru písmene c. V létě se můžeme setkat se světleji zbarvenými jedinci, kteří jsou označováná jako forma Polygonia c-album f. hutchinsoni. Jsou to motýli druhé generace která nepřezimovala. Housenka je zbarvena do hnědo-černa s velkou bílou skvrnou na hřbetu. Jemně ochlupená s bílými výrustky.

Možná záměna: S našimi druhy baboček prakticky nezaměnitelná, jediným druhem s kterým by se teoreticky dala zaměnit je babočka drnavcová (Polygonia egea), ale ta byla nalezena v ČR pouze jedinkrát a to na střední Moravě u Úsobrna nedaleko Boskovic. Nejspíše se jednalo o zavlečeného jedince. Polygonia egea je světleji oranžově zbarvena, nemá tmavé okraje křídel a okraje křídel nejsou z daleka tak hustě a hluboce vykrajovány.

Rozšíření: Rozšířena v celém palearktu, v severní Africe, přes Evropu až do Asie po Japonsko.

V ČR patří mezi nejběžnější druhy motýlů, od nížin do hor.

Biologie a ekologie: S motýli první generace se setkáme již od dubna do června. Druhá generace nastupuje od července do srpna. Biotopy, na kterých se s babočkou bílé c setkáme jsou především okraje lesů, polní remízky a lesní světliny. Housenky žijí většinou na kopřivách a na chmelu. Mezi nejčastější živné rostliny patří kopřiva dvoudomá (Urtica dioca), chmel otáčivý (Humulus lupulus), ale také různé stromy jako vrby (Salix), jilmy (Ulmus) a břízy (Betula).

Babočka admirál

Samec



Samice







Vajíčka




Kukla



Babočka admirál (Vanessa atalanta Linné, 1758) je jeden z největších denních motýlů Česka z čeledi babočkovitých. Rozpětí křídel dosahuje šesti centimetrů. Je rozšířena v téměř celé Evropě, severní Americe, Asii a severní Africe. Vyskytuje se převážně v teplejších oblastech, ale v létě migruje i dále na sever. U nás výjimečně přezimují. Velmi charakteristické jsou oranžové pruhy a bílé skvrny na předních křídlech, které jsou velmi kontrastní k tmavě hnědému podkladu. Housenky se živí kopřivami, dospělci nektarem a na podzim mnohdy zralým ovocem.

Charakteristika: Motýl 5,5 až 6,3 cm velký. Křídla jsou zbarvená černě, na předních jsou vepředu velké bílé skvrny a středy předních křídel se táhne červený pruh. Zadní křídla jsou černá, jen okraje jsou lemovány červeným pruhem, ve kterém jsou černé tečky. Spodní strana předních křídel je zbarvena podobně jako vrchní, akorát barvy jsou mnohem méně výrazné. Spodní strana zadních křídel je hnědá, se složitou tmavěji hnědou kresbou. Samičky jsou podobné samečkům. Babočka admirál výborně létá.
Housenka je černá s bílými tečkami a ostny. Housenka umí hedvábným vláknem uzavřít list, ve kterém se v bezpečí může živit potravou.

Stav: Hojný druh.

Výskyt: Evropa, severní Afrika, Asie a Severní Amerika.

Prostředí: Louky, zahrady a sady. Spatřit ho můžeme ve dvou generacích od května do října. Je to tažný motýl, který migruje z Velké Británie do pevninské Evropy a ze Středomoří na sever Evropy. Migruje až na vzdálenosti 2 000 km, které zdolává tam i zpět. Zřídka i může přezimovat v chladnějších oblastech.
Rozmnožování: Samička klade žebrovaná a kulatá vajíčka na spodní stranu listů kopřiv.

Potrava: Motýli se především živí nektarem šeříků, bodláků a na podzim často na spadaném ovoci.
Housenky se živí kopřivou dvoudomou (Urtica dioica).

Aktivita: Denní.